SMUTNÁ ZPRÁVA

Zemřel za­klá­da­jí­cí člen a dlou­ho­le­tý před­se­da Spe­le­ok­lu­bu Ba­di­zer Ar­do­vo, SSS, Juraj Kan­ku­la. Ďuru jsem po­znal snad ještě za spo­leč­né­ho státu, když jsem se s par­tou jes­ky­ňářů z Mo­rav­ské­ho Krasu, vydal jed­no­ho krás­né­ho po­dzim­ní­ho dne do Slo­ven­ské­ho Krasu. Po­moh­la tomu velká ná­ho­da, že jsem do­stal v Gom­ba­sec­ké jes­ky­ni od průvod­kyně typ na ama­tér­ské jes­ky­ňáře brat­ry Kan­ku­lo­vi z Ar­do­va. Od té doby jsem do Ar­do­va jez­dil opa­ko­vaně i něko­li­krát do roka, kde jsem se s Ďurou a os­tat­ní­mi členy klubu účast­nil různých akcí, ať´už v po­d­ze­mí, tak i na po­vr­chu. Ďuro byl velmi ka­ma­rád­ský, moud­rý, vzdělaný člověk. Rych­le mezi námi vznik­lo velké přátels­tví. Kdyk­lov jsem přijel do Ar­do­va, nikdy mě ne­od­mítl a na­bídl mě střechu nad hla­vou. V po­d­ze­mí to byl člověk, kte­ré­mu jsem důvěřoval a vždy jsem věděl, že se na něj můžu spo­leh­nout a že mě ne­ne­chá na­pos­pas osudu. Rád vzpo­mí­nám na akci, kdy jsme spolu byli jed­no­ho su­ché­ho léta v Ar­dov­ské jes­ky­ni a podařilo se nám do­stat do kon­co­vé­ho si­fo­nu v třetí části této díry.. Ten­krát to byl boj o život, jeden dru­hé­ho jsme ta­ha­li z bahna, které bylo tak hutné, že sám člověk neměl šanci se od­le­pit a udělat krok. Nebo když jsme spolu byli v pro­pas­ti Bráz­da, kde jsme se po­kou­še­li pro­nik­nout kon­co­vou úži­nou do další části. Tam se nám zase ne­dos­tá­va­lo kys­lí­ku, a opět jsme se na­vzá­jem ta­ha­li a po­má­ha­li si, jak jen to šlo. Ďuro, děkuji Ti, že jsi mě na­učil mno­hým jes­ky­nářským do­ved­nos­tem, lézt na leně, za přátels­tví....a moc Ti děkuji že jsem měl tu čest se s Tebou po­znat a snad někdy.... Mar­ťas Fo­to­gra­fie z ar­chí­vu tu.